Proč píšu sladký blog? …aneb cesta za posledním razítkem. :-)

Já a blog? Ne to nikdy. To bych nedokázala. Odpověděla bych před roky.
Já a blog? No možná, vypadá to pěkně. Láká mě to. Ale kde vezmu čas? Odpověděla bych Vám na začátku roku 2017.
Já a blog? Ano, tvořím ho! To je má odpověď právě teď. 🙂

Prošla jsem si těmito fázemi, pocity a jsem za to moc ráda.

Opět mi to ukázalo, že něco, o čem si myslíme, že je naprosto nemožné, nakonec vyjde. Když chceme samozřejmě.

A na mě takový velký pocit chtění dolehl dnes v tramvaji. Pádila jsem dolů z Barrandovského kopce na stavební úřad. Sluníčko skrz okno příjemně hřálo a v hlavě jsem si promítala, zda jsem na nic nezapomněla a zda mám ve svých deskách vše. Všechny podklady a pro mě „poklady“ pro kolaudaci mého dortového studia.

Ještě poslední razítko a bude to.

Tři roky cesty pro splnění mého snu.
Tři roky jsem dělala vše proto, abych mohla dělat práci, která mě naplňuje.
Tři roky cesty krůček po krůčku, abych si mohla pro toto razítko dojet.

A když jsem si tento krásný pocit, to vše uvědomila, proběhlo mi hlavou…

…co tuto cestu hodit na papír?
…co si zkusit další roky a kroky mé sladké výpravy pěkně zaznamenat?
…co vzít své zkušenosti a předat je?

„Ano, jdu do toho. Opustím svou zónu soukromí a podělím se o své dovednosti!“

A tak je večer, nečekám ani na chvilku klidu, kdy děti budou spát a jdu na to. Vždyť dosavadní sladké tvoření mě tak moc pomohlo a ani jsem o tom na začátku vůbec nevěděla. Netušila mnohé. Co třeba netuším teď? Co nevím o této kreativní činnosti, propojené s mou velkou láskou, dortovým světem? Vlastně již při samotném psaní těchto prvních řádků si uvědomuji, že malá část mého já, po vytvoření blogu nadšené cukrářky, toužila ve skrytu duše již dříve. Jen potřebovala čas a překonat strach.

Máte-li chuť umazat se od těsta, krémů, čokolády, karamelu, jen do toho! Každý kdo se přidá, je vítán.

Moc ráda se vydám společně s Vámi na sladkou výpravu. Věřím, že zde najdete kapku inspirace a chuti do pečení či života 🙂