Jmenuji se Hanka a mám dvě skvělé děti. Můj sladký příběh, ale naopak odstartovala spíš hořká pralinka.

Možná vás hned na startu zklamu, ale to, že se stanu cukrářkou jsem vlastně vůbec neměla v plánu. Ano, sladké miluji od malička a bavilo mě péct vždy. Když mi bylo lehce přes dvacet měla jsem hezký vztah, cestovala jsem, jistou práci v kanceláři a čas na oblíbené sportování. Měla jsem jasno a očekávala, že v budoucnosti se mi bude také dařit.

Když se pomalu přibližovala oslava třicátých narozenin, držela jsem v náručí svůj první sladký poklad. Dny plynuly a já si uvědomovala, že musím najít odvahu a sílu na rozchod s partnerem. Napoprvé se mi to nepodařilo dobře, ale pak to pravé ořechové určitě přijde. Jak jsem se pletla. V roce 2O13 se mi do očí díval můj druhý sladký poklad. A já se dívala do očí sama sobě a viděla tam nešťastnou ženskou, která to nedokázala ani tentokrát. Cítila jsem, že jsem na dně a měla ohromný strach, jak to bude dál?

SLADKÁ TERAPIE

Někdy se stane, že v nejtěžších životních chvílích, vznikají ty nejkrásnější věci. A může za to bábovka. "Mami, máš domácí úkol. Zítra se budeme učit písmenko B a musím přinést do školy bábovku."  A já se vrhla nejen do samotného pečení, ale také do hledání nějakého zaručeného receptu na internetu. A bylo to...
...přes tu "obyčejnou" bábovku, jsem se proklikala do světa dortů, modelování z marcipánu, tvoření cukrových květin, zkrátka možností o kterých jsem vůbec netušila. Ale co, jsem si brzo uvědomila bylo to, že jsem do toho voňavého světa utíkala čím dál častěji a ztrácela pojem o čase. Vyměňovala jsem černé myšlenky za sladké a tvořivé.

Každý krok vpřed, jsem považovala za dobrý krok. Učila jsem, trénovala, zkoušela, propadala jsem sladkému tvoření čím dál tím víc. Stalo se mou vášní a součastí naší rodiny. Díky kurzům, cukrářským setkáním a soutěžím jsem poznávala i jiné ženy, příběhy a byla ráda, že i já pluji na této cukrové vlně. Tvořila jsem i své nové já.

SPLNĚNÝ SEN

" To chceš dělat jako ty dorty?"  Zeptala se mě mamka, když jsem začala pomalu mluvit o své vizi. Zázraky se nedějí jen tak samy, zázraky se tvoří. V roce 2017 jsem si otevřela dortové studio. Udělala jsem tak něco, na co jsem se je bála jen pomyslet. Nestalo se to přes noc, za týden ani za měsíc. A tvořit jsem nepřestala ani při stěhování, proplakaných nocích s nemocnými dětmi nebo když bylo mizerně "jen" mně. Ale věřím, že ať jsou na cestě jakékoliv překážky, vždy se najde způsob, jak se za ně dostat. 

Ostatně to jsem si ověřila i poměrně nedávno. Přesně v momentě, kdy jsem si myslela, že mám to nejnáročnější za sebou, že mám dostatek zakázek, že spouštím svůj první onlinový kurz a že má sladká odměna už čeká přeci za dveřmi, dostavil tak trochu jiný pád. Když nedopřejeme tělu relax, samo si ho vyžáda. Netuším, zda to tak opravdu bylo, ale vím, že hned v lednu 2019 jsem se na pět týdnu "ubytovala" v nemocnici. Nemohla vůbec nic. Vlastně ano, být vděčná, že jsem dostala druhou šanci. 

DRUHÁ ŠANCE

A to jsem byla a jsem. Ale narovinu se vám přiznávám, že mi celá ta situace a nechtěná stopka, vyhnala vítr z plachet. Že jsem ztratila svou chuť a sílu. Tvořila to nejnutnější, necítla jsem tu radost, jakou jsem znala. A těsně před vypuknutím koronavirové krize, jsem chtěla všechno vzdát. Úspěšně jsem absolovala pohovor do obchodního oddělení a byla přijata. 1.4. 2020 nástup. 🙂 Můj návrat do kanceláře. Ale vir zamotal život celému světu a termín nástupu se stále odkládal až byl zrušen úplně. Po počátečním strachu, že jsem ztratila "to" své jisté, jsem si uvědomila, že to bylo ZNAMENÍ. 

Jdu dál! Jsem šťastnější, 2x vděčnější, silnější a daleko více připravená přijmout to, že stát se může cokoliv. Nepeču na pečení. Uvědomuji si, že výzvy tu budou stále. Některé věci, je asi potřeba zažít, protože to člověka učí pokoře a víře ve své schopnosti. Jsem ráda, že jsem se nevzdala. Vše má svůj význam. Chci inspirovat, že pocity "já na to nemám", "já to nedokážu", jsou jen v naší hlavě. A tak, jako můžeme mít krásný a výborný dorty na stole, můžeme mít krásný a skvělý myšlenky v sobě. 

Moc dobře ze své zkušenosti znám, jak je těžké začít, nemít podporu, i přesto se to člověk naučí. Ale ta cesta vpřed pak trvá o třeba déle a vyžaduje daleko víc sil a námahy. Proto jsem tady, abych tě podpořila nebát se začít tvořit a ukázala, že společně to hravě zvládneme.